Dlouho mi to trvalo, přesto jsem se dokopal k napsání článku o mé první návštěvě Liverpoolu (LFC vs Soton). Spolu se mnou cestoval kamarád Ondra a jeho přítekyně Verča. Chtěl bych ještě poděkovat Kwopovi a Peterovi Timkovi že nám tento zážitek umožnili.

Čtvrtek

Konečně jsem se dočkal, poté co jsem dostal od Petera mail že jsem obdržel lístky na tento zápas uběhlo téměř půl roku a konečně je zde můj sen, návštěva zápasu mého milovaného Liverpool FC.

O půl šesté večer vyrážíme na letiště, odkud letíme v 18:30 směr Londýn. Potkáváme i našeho kamaráda Martina s jeho přáteli, kteří mají stejný směr. Na letiště Stansted dorážíme něco po osmé hodině. V devět hodin nám jede autobus z letiště do centra.

O angličanech jsem z hodně vyprávění slyšel jak jsou milí a nápomocní, o tom se přesvědčujeme ihned v metru, kde s jeho mapkou trošku bojujeme, když nás vidí vedle stojící pán, ihned nám pomáhá a nasměruje nás tam, kam potřebujeme. Kolem jedenácté hodiny se ubytováváme v hostelu, kde přečkáme první noc, poté vyrážíme na krátkou procházku k Tower Bridge.

Pátek

V pátek po brzké snídani vyrážíme na celodenní dobrodružství po městě. Postupně vidíme Big Ben, střídání stráží v Buckinghamském paláci, poté máme namířeno se podívat na Stamford Bridge, na poslední chvíli se ale po uvážení délky chůze a nabízené kvalitě za ni rozmýšlíme a otáčíme se směr sever, kde si chceme vyzvednout lístky na vlak do Liverpoolu.

Poté jsme zamířili se podívat na Emirates Stadium, bohužel přesně nevíme, kde je a tak jdeme na slepo, nakonec svou snahu vzdáváme a vracíme se na nádraží kde nám zbývá necelá hodinka do odjezdu. Po dvou hodinkách ve vlaku přijíždíme do Liverpoolu a konečně si tak můžu na vlastní kůži vychutnat toto skvělé město.

Sobota

V sobotu se probouzíme do krásného slunečného dne, v deset hodin máme naplánovanou prohlídku stadionu. Něco po deváté tedy vyrážíme z hostelu. Když zatáčíme do Venmore street srdce mi pomalu padá do kalhot, v dáli totiž vidím to na co denně koukám na fotkách, to kde se odehrávají zápasy na které týdně koukám, Anfield, není to sice moderní stánek střihu třeba Emirates, ale pro mě jakožto dlouholetého fanouška LFC je to pro mě ta nejkrásnější věc co jsem kdy viděl, nemůžu z něj strhnout oči, nekoukám na cestu prostě jen před sebe na něj. Po chvilce docházíme přímo k Anfieldu, první co nám padne do očí je socha Billa Shanklyho, samozřejmě nesmí chybět fotka s ní.

Poté se trochu porozhlídneme kolem stadionu, zamíříme do shopu kde taky strávíme notnou chvíli. V 10 hodin začíná prohlídka stadionu kterou vedou dva sympatičtí chlapíci. Vstupujeme vchodem pro hráče kde zrovna kustod Southamptonu převáží věci hostů do kabiny.

Jako první přistupujeme ke vchodu na hřišti a plaketě This is Anfield, každý dostává dost prostoru aby se stihl vyfotit, dokonce i chlapík na vozíčku vedle nás vstává, a za pomocí berlí a svých přátel se jde dotknout a vyfotit s tímto nápisem, tak velká je to pro lidi touha. Následně nás kustod hostů zve do jejich šatny a tak se vydáme na místa kde budou za pár hodin sedět hráči Southamptonu.

Po chvíli přichází okamžik na který tak čekáme, otevírají se dvěře na hřiště a já tak můžu poprvé vidět ochozy Anfieldu zevnitř, srdce které mi při cestě po Venmore street začalo padat dolů právě dopadlo do kalhot, cítím jak mi naskakuje husí kůže, průvodce nás vyzve abychom se posadili na lavičku a zahajuje krátký výklad. Potom míříme na Kop, kde se opět posadíme a my zjištujeme že naše místa budou sakra vysoko. Po dalším výkladu je konec prohlídky, my tak míříme do muzea LFC.

Do útrob Anfieldu se vracíme poměrně včas, proto se po úvodní prohlídce svých míst vracíme zpět do tribuny, kde na obrazovkách sledujeme jak WHU poraží Chelsea, což později vyvolá velký aplaus. Jako první na rozcvičku přibíhají Pepe a Bradem, po pár minutách i zbytek týmu doprovozen velkým aplausem. Ve tři hodiny má zápas výkop.

Samotné utkání asi netřeba příliš rozepisovat, všichni jste to viděli, v první půli velký tlak, dvě tyče a skvělá branka Dannyho. Bohužel celé dění se odvíjí na druhé straně hřiště a my tak nejlépe vidíme skvělý zákrok Pepeho proti střele tuším Lamberta. Druhý poločas už tolik šancí nevidíme, a my tak bohužel nemůžeme oslavit druhou branku ani po šancích Enriqueho, Gerrarda nebo zbrklého Sterlinga. Zápas bohužel uteče tak nějak rychle a mě to přišlo jako pět minut. No nic musíme se zvedat a odejít ze stadionu, navštěvujeme ještě bránu YNWA a pomník tragédie v Hillsborough, je nám ale zima a tak mizíme na hostel, kde si chceme na chvíli odpočinout, všichni ale usneme a spíme až do rána.

Neděle

Ráno po probuzení nikam nespěcháme pomalu se najíme a vyrážíme se naposledy podívat na Anfield, příliš se ale nezdržujeme a vyrážíme do Stanley parku který si procházíme křížem směrem k domovskému stánku Evertonu, někdo možná Blues nemá rád jakožto rivala, já k nim chovám respekt tak jako je tomu vedené celé město. Na první pohled jde vidět stáří Goodison Parku, je to taková plechová bouda, ale co. Jdeme se podívat kolem něj, pak i zamíříme do fanshopu Evertonu, no pár pohledů na mě se šálou Reds kolem krku na mě bylo :).

Po této návštěvě se obracíme směr centrum kde naší první zastávkou je muzeum města. Hned po něm razíme směr Albert Docs, od nich vyrážímé směr centrum, stihneme se podívat ke Carrovi a mizíme na vlak, který nás odveze zpět do Londýna. V pondělí kolem půl jedné odlétáme zpět do Brna, chtěl bych zůstat déle, bohužel to nejde, ale co, snad mi vyjde výlet na zápas s QPR. :)