King Kenny Dalglish, legenda -The Reds (I.)

Už dlouho byla mrtvá velice zajímavá rubrika, ve které představujeme 19 jmen, jež se za celou historii Liverpoolu FC postavila na manažerský post. Tak se jí pokusím oživit a udělat jí neméně zábavným čtením, jak započal pino.

Třináctým vládcem lavičky na Anfieldu se stal hráč, kterého snad žádnému fanouškovi Reds není třeba více představovat. Není jím totiž nikdo jiný, než sám King Kenny.

Celým jménem Kenneth MathiesonDalglish, narozený 4. března 1951 v Glasgow, spojil svoji hráčskou kariéru se dvěma celky. Skotským Celticem a Liverpoolem FC.

Malý velký hráč

Se svými 173 cm se stal oporou útoku obou klubů, za něž odehrál celkem 559 zápasů a připsal si 230 přesných zásahů, a také skotské reprezentace, za kterou během 102 utkání překonal soupeřova brankáře rovnou třicetkrát, čímž je nejlepším skotským reprezentačním střelcem vůbec.

Sezónu před tím, než se v létě 1985 stal prvním hrajícím manažerem v historii liverpoolského klubu, dal ve 36 utkáních PremierLeague šest gólů. Dalglish ve své biografii popisuje, jak se to celé seběhlo.

„Bavili jsme se s Peterem Robinsonem (tehdejší výkonný ředitel, pozn. red.) a když už jsem si myslel, že se konverzace chýlí ke konci, Peter se mězeptal: ‘Kenny, chceš vědět, kde bychom tě rádi viděli?’ ‘Jasně,’ odpověděl jsem mu, ‘pokud mi to teda chceš říct…’ ‘Víš, chtěli bychom ti nabídnout post manažera,’ řekl mi Robinson a já mu odpověděl: ‘To není problém, Petere, pořád můžeš k nám domů.'“

Nešťastně načasované jmenování, avšak skvělý start

Dalglish nakonec s nabídkou souhlasil, pod podmínkou, že první dvě sezóny bude po jeho boku jako asistent Bob Paisley. Ironií osudu je, že tisková konference s představením nového manažera proběhla na druhý den od tragédie v Heysel.

Jestliže však okolnosti ohlášení Kinga Kennyho jako nového manažera Reds nemohly být horší, hned první sezóna se nesla ve vítězném duchu. S Liverpoolem, jenž byl pro nadcházejících 6  sezón (ostatní anglická mužstva dostala pouze 5) vyloučen ze všech evropských soutěží, dokázal získat double, první v historii klubu. Jako třešničkou na dortu potom byl fakt, že jak PremierLeague, tak i FA Cup získal na úkor svého městského rivala Evertonu. Sám Dalglish dokázal vstřelit tři góly v lize a jeden v FACupu.

Tým na konci listopadu snížil náskok United na dva body, ovšem potom přišel propad. Mnoho lidí potom ocenilo, jakým způsobem dokázal sám sebe zařadit do sestavy. „Mužstvo zažilo pád, a když Kenny – manažer hledal inspiraci, Kenny – hráč přišel vhod,“ popisuje celou situaci web lfchistory.net. Reds potom dokázali vyhrát šest utkání v řadě a v posledním kole byl dirigentem hry znovu Dalglish, který tak hned na začátek manažerské kariéry zvedl trofej pro vítěze ligy.

Sezóny jako na houpačce, avšak nejen vinou výsledků

Druhý rok pod Kennym byl pro tým z Mellwoodu výsledkově nejhorším, jaký během svého prvního působení na lavičce Reds zažil. První místo si po roce vzal zpět Everton, navíc Liverpool vypadl hned ve třetím kole FA Cupu, když po dvou remízách 0:0 podlehl Lutonu na jeho hřišti 3:0.

Třetí rok však dokázal vrátit na Anfield titul. PremierLeague opanoval s devítibodovým náskokem na dalšího velkého rivala, Manchester United. Poprvé v lize padl Liverpool až ve 30. kole hraném na konci března v Goodison Parku. Za celý ročník 87/88 prohráli hráči s Liverbirdem na dresu čtyři zápasy. Jeden už zmiňovaný s Evertonem v lize, druhý se stejným protivníkem v Ligovém poháru a poté ještě jednou na hřišti NottinghamuForrest. Čtvrtá porážka přišla na závěr sezóny. Ve finále FA Cupu podlehl tým, jemuž kapitána dělal Alan Hansen, 0:1 Wimbledonu.

Ročník 88/89 byl, nejen co se PremierLeague týče, pro svěřence Krále Kennyho velice smolný. Reds skončili za Arsenalem druzí, což by určitě nebylo špatné, byť vezmeme v potaz, že Liverpool byl v té době týmem, jenž byl zvyklý vítězit. Způsob, jakým však tým o vítězství přišel, je až neuvěřitelně krutý. Tým od začátku roku, kdy podlehl Manchesteru United na OldTrafford 1:3, neprohrál a dokázal opanovat i FA Cup, když ve finále dokázali hráči porazit Everton 3:2.

O týden později hostil Liverpool jako lídr tabulky PremierLeague Arsenal, na který měl náskok tří bodů a o čtyři góly lepší skóre, které mělo větší význam než vzájemné zápasy. K obhajobě titulu a zisku druhého double v historii tak stačila i porážka 0:1. Domácí drželi do poločasu remízový výsledek a nic nenasvědčovalo, že by se titul měl stěhovat na stadion Highbury. Jenže ve druhém poločase dokázal brzy skórovat Alan Smith. V poslední minutě však Micheal Thomas ukradl svým gólem titul z Anfield Road. Svěřencům Kennyho Dalglishe tak utekl druhý double o pouhých 45 vteřin.

Ještě smutnější však byla pro celý klub událost ze stadionu Hillsborough, kde v semifinále FA Cupu přišlo o život 96 fanoušků, když policie na už tak přeplněnou tribunu vpustila několik tisíc dalších příznivců Liverpoolu.

Poslední titul

Další ročník byl, co se historických milníků klubu týče, velice zásadní. Ačkoliv si to nejspíše nikdo v květnu 1990 nemyslel, právě sezóna 89/90 byla poslední sezónou zlaté liverpoolské éry.  V FA Cupu se Reds dostali do semifinále, byť rovnou proti třem soupeřům museli podstoupit odvetný zápas.

Za to v Premier League neměl tým od řeky Mersey konkurenci. Na druhou Aston Villu měl na konci sezóny devítibodový náskok a mohl se tak radovat z 18. a na dlouhou dobu posledního titulu. Navíc rozdíl branek byl jasně ve prospěch svěřenců Kennyho Dalglishe – +41 pro LFC, druhá Aston Villa pouhých +19 gólů.

Dalším razítkem k začátku konce slavné doby bylo definitivní ukončení kariéry Dalglishe, hráče. Byť se už v posledních sezónách na hřiště prakticky nestavěl, za poslední tři sezóny odehrál pouze tři soutěžní zápasy, ve kterých nasbíral celkem 75 minut, s fanoušky se na hřišti rozloučil až 1. 5. 1990 v posledním domácím zápase proti Derby County.

Překvapivý konec

Svou poslední sezónu už Dalglish na lavičce Reds nedokončil. Rezignoval 22. února po kolapsu v 5. kole FA Cupu proti Evertonu, kdy Liverpool hned čtyřikrát ztratil vedení. Přitom v lize byl se svými svěřenci na prvním místě. Po zápase, který byl označován jako jedna z nejlepších remíz v historii FA Cupu, na běžném setkání s představiteli klubu ohlásil, že chce rezignovat. Po dalších 10 hodin se potom Peter Robinson se svými kolegy marně pokoušel přemluvit Dalglishe, aby zůstal.

King Kenny na tiskové konferenci prohlásil: „Není to rozhodnutí, ke kterému jsem dopěl náhle, ale už to trvalo nějakou dobu,“ řekl hned na úvod, „nejhorší, co bych teď mohl udělat, je zůstat až dokonce sezóny i přesto, že vím, že bych nebyl šťastný,“ pokračoval. „Největší problém je, že na sebe vytvářím touhou po úspěchu příliš velký tlak. Je to čistě můj problém a jediné možné řešení bylo skončit,“ prohlásil.

„Vidět Kennyho opouštět Anfield bylo nejhorším momentem mého života,“ okomentoval konec Dalglishe Peter Robinson a dodal, že věděl, že slavná éra Liverpoolu se pomalu chýlí ke konci.

Potom, co si Dalglish odpočinul, vrhnul se do manažerské práce v Blackburnu, Newcastlu, a na chvíli se vrátil také do Celticu, kde vykonával pozici sportovního ředitele. V roce 2001 však přerušil kariéru ve sportu, aby se mohl se ženou naplno věnovat charitě. Vrátil se až v roce 2011, o tom však až příště.

Statistika:

Manažerem od 30. 5. 1985 do 22. 2. 1991

Počet zápasů: 307

Počet výher: 187 (60,9 %)

Počet remíz: 78 (25,4 %)

Počet proher: 42 (13,7 %)

Úspěchy klubové: 3* vítěz Premier League (85/86, 87/88, 89/90), 2* vítěz FA Cupu (86, 89), 4* vítěz Charity Shield (86 – sdílené s Evertonem, 88, 89, 90 – sdílené s Manchestrem United)

Úspěchy osobní: 3* Manager of the Year award (85/86, 87/88, 89/90)

pozn.: vypsané úspěchy jsou pouze za dobu prvního působení v klubu