Alex Ferguson, do nedávna nejúspěšnější fotbalový manažer světa, dokazoval i před svým odchodem do fotbalového důchodu, že je mužem mnoha tváří.

Pro kontroverzní názor nikdy nešel daleko a mnohdy přehnaná hrdost a ješitnost jsou pro něj typické.

Toto byly důvody, proč širokou fotbalovou veřejnost po dobu svého působení, především v novém mileniu rozděloval do tří skupin. První jej uznávali téměř jako Pána Boha, druzí k němu nechovali sympatie, ale respekt a třetí skupina byla plna antipatií.

Sirovi se nedají upřít nejčastěji zmiňované superlativy jakožto vybudování týmu ovládajícího Premier League, zisk celkem 38 trofejí, charizmatický projev, obrovský respekt nejen mezi svěřenci, ale především oddanost klubu svého srdce - Manchesteru United.

Ovšem i Alex měl svůj líc a to byla po dlouhou dobu kariéry právě jeho ješitnost, či neschopnost přiznání vlastních chyb a ve spoustě případů také totální absence objektivity.

Dodnes vzpomínám na památný výrok po zápase United s Chelsea ,,Remizovali jsme 3:3 a v závěru kopali dvě penalty, ale sudí (Howard Webb) pochybil, měli jsme kopat penalty čtyři." Fotbalová asociace se problémem samozřejmě zpětně zabírala a rozhodla, že penaltu měli kopat Rudí ďáblové pouze jednu!

Dalším typickým úkazem byl zvyk nekomunikování s určitými médii ( např. BBC), které otiskly články podle uvážení Sira neprávem kritizující jeho tým, či osobu. Některým médiím samozřejmě po čase odpustil, ovšem jsou i taková, která se přijetí na milost nedočkala.

Nejspíš si teď říkáte, zda-li jste opravdu na liverpoolském webu, ano jste. Celé toto pozadí zmiňuji právě kvůli situaci, která se vyskytla ve Fergusonově nové knize, kdy se, jak míval často a rád ve zvyku, navezl opět do řad Merseysiders.

Většina z fanoušků The Reds si za ty dlouhé roky stačila na různá ať již hanlivá, či pohrdavá prohlášení zvyknout a spousta z nich se objevuje i v nové knize. Věc, která by ovšem neměla být přehlížena je naprosto iracionální útok na dlouholetou oporu Liverpoolu a Anglie dnes i kapitána obou celků Stevena Gerrarda.

Názor, že číslo 8 s Liverbirdem na hrudi nikdy nebylo hráčem Top světové úrovně totiž může vyřknout dle mého názoru pouze primitiv bez hlubších znalostí fotbalu, či ublížený ubožák kopající okolo sebe. Na stejnou úroveň bych řadil i případné vyjádření ,,Ferguson sám nikdy nic ve fotbale nedokázal."

Vždyť kolik hráčů bylo nominováno do 107 zápasů Albionu? Kolika záložníkům se podařilo zaznamenat v Premier League 100 gólů? I samotný počet čtyřiceti individuálních ocenění pro 33 letého angličana i 11 trofejí včetně Champions League mluví za své.

Proto se sám sebe ptám, co legendárního skota vedlo k podobným slovům, pominu-li i další výňatky z knihy, kde píše například o tom, že bývalý manažer LFC byl podle něj "hlupák". Jde mu o prodejnost, či propagaci za účelem zisku? Nebo je za tím jeho pokročilý věk? Pochybuji.

Mé řádky podporuje i další dlouholetý hráč Liverpoolu Jamie Carragher, jenž se nechal slyšet, že Ferguson byl vždy na klub od řeky Mersey vysazený. Nejpodivnější na celé záležitosti je však pozadí.

V minulosti vydal sir již několik knih a žádná nezpůsobila takový rozruch, také přivedl na Old Trafford spoustu hráčů, jednoho dokonce i bez toho aniž by jej viděl kdykoliv hrát. To nic nemění na faktu, proč dnes kritizuje ba dokonce uráží hráče, kterého v minulosti dokonce chtěl přivést a to ne jednou, ale hned třikrát!

Proč by se pokoušel do týmu, jímž chtěl ovládnout fotbalovou evropu, přivést třikrát hráče, který není a nebyl top a v konkurenci s nadsázkou (a podle knihy i téměř skutečně) božského Scholese se měl prosadit? Ne, to prostě nemá smysl.

Vlastně má, opět se probudila ješitnost a nutnost vybít si své ego, ovšem tentokráte padla kosa těžce na kámen a trenérská legenda se předvedla v roli zakomplexovaného hlupáka.

Závěrem bych se rád omluvil všem, jenž se na začátku lekli, že čtou amatérský epitaf na Sira Alexe.